Makroekonomické události USA: V čtvrtém čtvrtletí 2022 produktivita práce vzrostla rychleji, než se čekalo, lehce nad očekávání zesílil i růst nominálních mezd, naopak růst jednotkových pracovních nákladů proti očekávání poněkud víc klesl
Ve Spojených státech amerických ve čtvrtém čtvrtletí růst produktivity práce vzrostl víc, než se čekalo, tím víc, že byl navýšen i její růst v předchozím kvartálu. Růst nominálních mezd posílil proti očekávání trochu víc, tím víc, že byl mírně revizí zvýšen i jejch růst třetího kvartálu. Adekvátně pak pokles růstu jednotkových pracovních nákladů klesl víc, než se čekalo tím víc, že byl trochu revizí snížen jejich růst třetího čtvrtletí. Za prvních devět měsíců roku propadla produktivita práce recesí ekonomiky a současnou expanzí trhu práce. Růst nominálních mezd zůstával robustní. Tím se silně zvýšil i růst jednotkových pracovních nákladů a inflační tlak. Je to dáno zpožděním reakce trhu práce na útlum na ekonomické aktivity, které je vyostřeno i dlouhodobou vyčerpaností volných pracovních míst a tím i nižší ochotou firem krátit zaměstnanost. V USA mimo zemědělský sektor ve čtvrtém čtvrtletí 2022 mezikvartální změnou anualizovaným vyjádřením po sezónním očištění produktivita práce vzrostla 3,0 %, když trh čekal její růst 2,4 %. Data ale překonávají očekávání trhu ještě více kvůli revizi zvýšení jejího růstu v třetím čtvrtletí na 1,4 % z 0,8 %. Jednotkové pracovní náklady vzrostly 1,1 %, méně silně, než čekal trh, 1,5 %. Odchylka od očekávání trhu je ještě větší revizí snížení jejich růstu v třetím čtvrtletí na 2,0 % z 2,4 %. V obou zmíněných kvartálech zesílení růstu produktivity práce sledovalo poněkud nižší oslabení růstu jednotkových pracovních nákladů kvůli nečekaně silnějšímu růstu nominálních mezd, v případě čtvrtého kvartálu než čekal trh a za třetí čtvrtletí 2022 revizí jeho zvýšení. Produktivita práce v roce 2022 klesala v důsledku recese ekonomiky v prvním pololetí resp. slabšího růstu v druhém pololetí hlavně kvůli růstu úrokových sazeb a oslabování domácí poptávky při současně trvale silném (byť slábnoucím) růstu zaměstnanosti. Ten neodpovídá oslabení poptávky a produkce, protože jednak stále probíhá jeho postpandemické oživení, jednak při dlouhodobě nízké nezaměstnanosti a očekávání firem, že slabost poptávky bude dočasná, se podniky brání déle propouštět pracovní sílu. Rekordně silný trh práce se silným růstem zaměstnanosti a historicky velmi nízkou mírou nezaměstnanosti generuje silný růst mezd, který při poklesu produktivity práce tlačí vzhůru jednotkové pracovní náklady. V současném vysokoinflačním prostředí to ale firmy netrápí, ziskové marže při silném růstu nákladů totiž mohou krýt robustním růstem cen, který inflaci udržuje silnou. V současném období silné inflace růst nominálních mezd předstihuje růst produktivity práce (ta momentálně v prvním pololetí naopak klesla) a sytí tak inflaci silnější, než je inflační cíl centrální banky Spojených států amerických Federálního rezervního systému 2,0 %. Proto Fed rychleji redukuje ultraexpanzi monetární politiky z éry kvantitativního uvolňování kvůli koronavirové pandemii s cílem zdražit peníze a přímo omezit poptávku, růst nákladů a zchladit tak inflaci k normálu. Vedle zvyšování úrokových sazeb redukce ultraexpanze monetární politiky nabývá podoby i kvantitativního utahování, tedy redukce bilance nakoupených cenných papírů ze zmíněného kvantitativního uvolňování. Data nemění dlouhodobé trendy nižšího růstu produktivity práce stejně jako zesilujícího růstu mezd a jednotkových pracovních nákladů. Dlouhodobě produktivita práce pokračuje v mírném růstu, růst mezd sílí víc a proto s ním posiluje i růst jednotkových pracovních nákladů. V dalších kvartálech hospodářská recese sice tlačí na trh práce, ale pouze decentně, takže trendy prvního pololetí 2022 by v dalších kvartálech mohly v mírnější podobě pokračovat.
